Ve středu večer jsem se u televize přistihla, že čekám, až se někde objeví Mínička. V tu chvíli bych se spokojila jen s tím, že by kolem mě jen tak proběhla ... nemusela by se hned tulit.
Ve čtvrtek ráno jsem se probudila s pocitem, že mi něco chybí ... nikdo do mě nešťouchal, nikdo po mně netlapkal a nikdo mi neolizoval obličej.
Večer jsem to už nevydržela a volala do Prahy, zda i Míně se tak moc stýská :). Ano, i ve svém věku jsem stále naivní. Ale když jsem dnes večer dorazila, nemohla jsem se ani pořádně osušit, jak moc se malá chtěla tulit :) - tak aspoň že tak!
Žádné komentáře:
Okomentovat