Host

"Host do domu, Bůh do domu."

Čika jsem si domů donesla před sedmi lety v létě, když jsem se učila na Modul A. Byl tak maličký, že se mi stočil do roztažené dlaně, měl bolavé očičko a s kamarádkou jsme měly za to, že je to kočička. Odvezla jsem si "ji" spolu s haldou učení na chalupu a začaly jsme spolu bojovat.

Ze začátku jsem si připadala jako v mléčné kuchyni - správná teplota mlíčka dělala divy. Buď se spokojeně olizoval nebo se během krátké chvíle poblinkal. Naštěstí toto období trvalo krátce a přechod na granulky a na měkké kočičí žrádlo proběhl celkem poklidně.
Na kočičí záchod se naučil chodit velmi rychle, tedy alespoň na "velkou". Na "malou" to trošku první týden nezvládal a tak jsem chodila s hadrem a drhla koberec, v těch lepších chvilkách jsem jej přenášela na písek :).

Čas ubíhal a z Čika vyrostl silný kocour. Už si s ním nehraji já, nýbrž on se mnou, už není bázlivým lovcem v trávě, nýbrž lovcem, který se nezalekne ani zmije, a veškerou svou kočičí lásku přesunul k mému otci, který mě plně nahradil v roli živitele, dodavatele něhy, vrátného atd.

Já ho mám pořád stejně ráda ... užili jsme si spolu spousty legrace a už se těším, až se seznámí s Mínou :). To bude tanec!







Já se vnutím všude :).